10 týmů, 120 hráčů a hráček, z nichž 80 % před tím nikdy softball nehrálo, 2x týdně trénink a každý pátek 2 zápasy, živě streamované na YouTube, včetně online scoringu a statistik. Seznamte se s Funballem, softbalovou volnočasovou ligou pro každého/každou.
Díky pandemii a mému uvíznutí v Německu jsem dostal jedinečnou příležitost poznat unikátní koncept slowpitchové amatérské ligy v Regensburgu. Funball je se 120 aktivními amatéry aktuálně největší složkou baseballového a softbalového klubu Legionäre.
Jde o klub s pěti mužskými týmy, třemi ženskými, teeballem, coachballem, bambiniballem, pěti hřišti, halou, restaurací, obchodem, sportovní akademií a internátem. To všechno ve stadionu s názvem Armin Wolf Arena (něco jako Petr Vichnar Aréna). Jak je možné, že zrovna amatéři jsou v takovém klubu nejsilnější složkou? Celý rok jsem po tom pátral. A tohle jsem zjistil.
Potřebujete k tomu:
Fakt je to takhle snadné. A abych to vysvětlil, dál jednotlivé body rozeberu a rozepíšu podrobně.
Homerun je aut
„Aby liga byla zajímavá opravdu pro každého, musí být vyrovnaná,“ vysvětluje mi Wolfgang Liedl, hlavní organizátor Funballu. Vyrovnání si vyžaduje několik úprav zdánlivě nepřekročitelných pravidel. Jedním z nich je například pravidlo, že homerun se počítá jako bod, ale zároveň znamená out.
„To je pěkná hovadina,“ myslíte si asi a já si to myslel taky. Ale po celém roce hraní uznávám, že je to skvělé pravidlo, které opravdu srovnává talentované nebo zkušené hráče se začátečníky. A ty dobré nutí taktizovat. Pomáhá tomu i skutečnost, že regensburgské softbalové hřiště je krátké. Asi jako Krč.
Domácí meta neexistuje
Další speciální pravidlo je „safety line“. Je to čára od domácí mety, kolmá na lajnu mezi domácí a třetí metou. Domácí meta je totiž při hře jen pro polaře. Běžci musí proběhnout „safety line“, aby byl bod. Když běžec šlápne na domácí, je aut. „To je zas hovadina,“ myslel jsem si, když jsem byl poprvé aut. „K čemu to je?“
Zaprvé je to opravdu safety, bezpečné. Je to vlastně obdoba zdublované první mety na bílou a oranžovou. Jednoduše to zabraňuje střetům. Na postu catchera tu totiž většinou hrají ženy a skutečnost, že aut na domácí je prostě vždycky „šlapaný“ a k žádnému střetu tam nemůže dojít, zvyšuje šanci, že se tam bude víc hrát a catcher se víc zapojí do hry. A nebude jen vracet míče.
„Safety line“ by sama o sobě nemohla fungovat ještě bez „breaking point line“. Tahle lajna je taky kolmo na spojnici domácí a třetí mety. Zhruba ve třetině, blíž ke třetí. Její účel je jednoduchý: když jí běžec překročí, už se nesmí vrátit. Musí pokračovat. Nebýt této lajny, aut na domácí by nemohl být „šlapaný“, protože by se běžec mohl kdykoliv otočit a běžet zpátky.
Pravidla za časů korony
Všechna ostatní pravidla jsou vesměs stejná. Jen pár víceméně logických odlišností. Bílá a oranžová meta? Je to jedna meta, hraje furt, celá. Infield fly? Co to je? „Out po foulballu na dva striky? To je hovadina,“ řekli mi Němci. Ulejvka do foulballu na dva striky aut ale je. Ulejvat smějí jen ženy.
Funball Stadtliga byla ale jediná oficiální volnočasová liga, která se směla v Regensburgu hrát i v době lockdownu v roce 2020. Na rozdíl třeba od fotbalu, volejbalu apod. Jak to dokázali? Upravili na jednu sezonu pravidla: pálkaři hráli na softbalové mety a polaři na baseballové. Odstup 1,5 m byl prakticky vždy zaručen. „To je hovadina,“ říkáte si. Je, ale když oni prostě chtěli hrát a tohle jim to umožnilo.
Foto: Wolfgang Liedl - Zhruba polovina účastníků letošní sezony Funballu po finálovém zápase
WhatsApp? Všichni trénují se všemi
Aby celý ten cirkus o 120 lidech nejrůznějších národností, mohl fungovat, musí mít dokonalou organizaci. Její hlavou je Wolfgang „Wulf“ Liedl, místní Petr Bednář nebo Petr Novák (vybírám čistě na základě osobní zkušenosti). Je na hřišti pořád, zná každého, má vizi, ale nerozhoduje sám. Má k sobě poradní tým koučů. Všechno se organizuje přes WhatsApp.
Trénuje se 2x týdně a všichni dohromady. Ve středu „normální“ trénink, v neděli pálkařský. Ve středu Wulf na WhatsApp napíše otázku: „Dnes trénink od 18:30 – Kdo dorazí?“ Přihlásí se lidi, kolem 16:00 Wulf zveřejní excelovou tabulku, kde je rozpis zpravidla do tří skupin a kde která skupina začíná. Jedna začíná v infieldu, druhá v outfieldu, třetí v kleci. Po 30 minutách se skupiny prohodí. Skupinu tvoří lidi z jednoho až dvou týmů. Na konci tréninku bývá cvičná hra.
Na pálicím tréninku se jen stojí v poli a jeden pálí. Takhle primitivní to je. Občas se používá jednoduchý mechanický nadhazovací stroj. A balóny, které skončí v kukuřičném poli vedle hřiště, si autor musí taky najít.
Budete se divit, ale většina koučů jednotlivých týmů nemá žádné předchozí zkušenosti s baseballem nebo softbalem. Začínali až ve Funballu. Průměrně nadaného člověka ale dokážou během dvou tréninků naučit pálit obstojně ze stativu. Pálicí technika se ale trochu liší od té naší.
Týmy se sestavují uměle
„Aby liga byla zajímavá opravdu pro každého, musí být vyrovnaná,“ opakuje pořád dokola jako mantru Wulf. Tomu pravidlu podřizuje všechno. Do Funballu mají přístup pouze amatéři nebo bývalí hráči. V podmínkách je vyloženě napsáno, že nesmíte současně hrát žádnou oficiální soutěž. Minimální věk je 16 let.
Jakmile se objeví nějaký nováček, po několika tréninkách rada koučů přes WhatsApp rozhoduje, ke komu bude nováček přidělený. Wulf používá vlastní jednoduchý systém bodování týmů a hráčů a na základě toho pak navrhuje, kdo potřebuje jakého hráče. Další diskuzi už jen moderuje. Rada koučů musí dojít ke shodě, kam přijde nováček.
Bývalí „profesionální“ hráči můžou duchu Funballu dokonce i škodit. Protože se jim nelíbí rušení některých posvátných pravidel nebo rozhodování o nováčcích apod. A tak se může stát, že budou prostě vyhozeni. Funball je prostě Funball. Jediná dvě posvátná pravidla jsou: zábava a nováčci na prvním místě.
Nováček má vždycky přednost
Dost často se stává, že týmu chybí hráč do zápasu. Pomáhá opět WhatsApp a speciální skupina: Hráči na výpomoc. Koučové tam napíšou, kdy hrají a kolik hráčů jim chybí. A pak mají možnost se přihlásit jednotliví hráči a koučové si z nich potom vybírají.
Kouč musí počkat 12 h (pokud je to samozřejmě možné), aby se mohli skutečně přihlásit všichni. A musí přednostně vzít nováčka. Ostatní hráči můžou vypomoct maximálně 3x za sezonu. Po čtvrté můžou jedině v případě, že se nepřihlásí nikdo jiný.
A co se vám bude zdát nejdivnější? Nikdo neřeší, že týmu chybí třeba pět hráčů z deseti. Aspoň si zahrajou víc nováčci z jiných týmů nebo prostě ten, kdo má chuť hrát. (Té absenci se není o prázdninách co divit, jsou dovolené, je to jen Funball a hraje se celé léto bez přestávky.)
Ženský jsou vždycky problém
I ve Funballu musejí řešit problém s nedostatkem žen. Týmy jsou „mixed“, což v Německu znamená 8+2. V celém Německu to takhle funguje. Dvě ženy na tým. I v Rakousku to tak je. A přece je to problém. Funball to opět řeší zvláštní pravidlem, které jde zdánlivě proti jeho vlastním.
Ve Funballu je totiž jeden zvláštní tým. Pouze dívčí. A v něm hrají hráčky ze všech ostatních týmů a smějí v něm hrát i aktivní hráčky softbalu. Vysvětlení je logické: větší příležitost hrát i rekrutovat v dosud neznámých vodách.
Jak ale ty amatéry poprvé oslovit?
Jasně, říkáte si. Chápu všechno. Ale pořád netuším, jak nabrat ty amatéry. Jak je oslovit? I po tom jsem pátral. Kromě bývalých hráčů nižších soutěží jsou tu také rodiče současných hráčů. I u těch je motivace jasná. Ale největší skupinu pořád tvoří naprostí amatéři. Jak to?
„Šeptanda. Word-of-Mouth marketing,“ říká mi Wulf. Jo, ale to funguje teď. Jak to bylo dřív? Ptal jsem se jednoduše lidí, kteří hrají zhruba dva tři roky. Ty příběhy jsou vesměs všechny stejné: „Jezdil jsem okolo arény, tak mě to zajímalo. Přišel jsem se jednou podívat a pak jsem zjistil, že si to můžu zkusit. A jsem tady.“ Ale jak zjistili, že si to můžou zkusit?
Fakt jednoduše. Neuvěříte. Buď tam někdo byl (1x týdně se hraje a 2x týdně je trénink, z toho 1x o víkendu, kdy se v aréně hraje i profi soutěž, takže tam prakticky pořád někdo z Funballu je), anebo prostě z webu. Prostě mají na webu vlastní záložku Funball – freizeit: https://legionaere.de/unsere-teams/
Foto: Wolfgang Liedl - Wulf Liedl (vpravo), hlavní organizátor Funballu, na World Senior Softball Championship 2018/2019 v Las Vegas
A jak to bylo se mnou v praxi?
Je to divné, co? Asi jsou Němci jiné nátury, říkáte si. Povím vám, jak to bylo se mnou. Seděl jsem tu, kousek od Regensburgu, hranice už třetí měsíc zavřené a Prymula tvrdil, že se neotevřou dva roky, a tak jsem napsal Legionářům, že nemám, co dělat a jestli třeba nemají nějaký mixed fastpitch nebo nepotřebují pomoct s trénováním.
Ozval se mi jeden z organizátorů klubu a domluvili jsme si schůzku. Provedl mě celým areálem, ukázal mi úplně všechno, vysvětlil, jak všechno vybudovali a co všechno ještě chtějí udělat a na konci mi řekl: „A tys hrál softbal, že jo? Tak pro tebe tady máme Funball. Je to zábava. Tréninky dvakrát týdně, jednou týdně zápasy. Velká grupa fajn lidí.“
Jako první mi prostě nabídnul Funball. Až teď, po roce a půl, se začínáme bavit o tom, že hledají trenéry.
Mimochodem členové Funballu naprosto běžně vypomáhají klubu jako trenéři, rozhodčí, uklízecí četa během turnajů, prodavači na stánku… Jsou to oni, kteří se primárně starají o softbalové hřiště, kde letos sehrála přípravné zápasy i česká reprezentace žen s německým nároďákem. Letos se například zastřešovaly dugouty. Všechno svépomoc. Jsou tu nejrůznější profese.
Funball v bodech a číslech
GameChanger
K zapisování statistik se používá program GameChanger, který na rozdíl od iScore umožňuje lineup s 10 a více hráči (když je hráčů někdy víc, v poli hraje 10, ale pálí všichni). Na začátku sezony během cvičných her probíhá školení. Zapisuje se opravdu všechno, občas se hra dokonce musí zastavit, aby to zapisovatel mohl dopsat. Po prvním zápase se mě kouč zeptal, jestli jsem opravdu odpálil vždycky první nadhoz. I tohle se zapisuje. Na konci roku se vyhodnocuje nejlepší nadhazovač, pálkař, pálkařka, MVP a uděluje se cena Fairplay. Vítěz vyhrává pohár. Pohár vyhrává i vítěz skupiny týmů, které se nedostaly do čtvrtfinále (tj. za 7. místo, je teda pořád o co hrát).
Více informací na
Úvodní FOTO: David Feddersen
