Pro letošní rok byl vypsán jeden slowpitchový evropský turnaj pod hlavičkou WBSC Europe, tím byl CoEd European Super Cup, neboli Evropský klubový pohár ve smíšeném slowpitch softballu. Po dvou letech se tento pohár konal znovu v bulharské metropoli Sofii. Za Českou republiku byli nominováni oba rozhodčí s aktivní licencí WBSC Europe pro slowpitch - Ivan Chrobok a Pavel Podhájecký.
Na začátku roku proběhl Seminář rozhodčích - slowpitch, a tím odstartovala celá příprava pro Ivana a mě , před letním výjezdem na Super Cup. Nechtěli jsme nic podcenit, a přípravě jsme proto věnovali velké množství času. Slowpitch v Evropě zrychluje neskutečným způsobem a nároky na rozhodčí se zvyšují každým rokem. S nástupem kvalitnějších týmů, kde přístup ke hře již přesahuje úroveň rekreační verze pálkovacích sportů a tomuto trendu musí odpovídat i přístup rozhodčích.
V jarní části sezóny jsme absolvovali slowpitchové turnaje ve východních Čechách, mimo jiné kvalitně obsazený turnaj SLÁVA HOSANA v Pardubicích. Tento mezinárodní turnaj pořádají Waynes Pardubice a s každým dalším ročníkem láká zvučnější jména týmů. Letošní ročník byl jubilejní 10. Na turnaji došlo na tzv. re-match z finále Evropského Super Cupu 2021, mezi Waynes Pardubice a UCE Travellers, a to dokonce dvakrát, protože se oba týmyutkaly i ve finále turnaje. Pro nás oba s Ivanem tento turnaj sloužil nejen jako kvalitní vstup do sezóny, ale ukázal nám i to, na čem je potřeba před letními turnaji zapracovat.
Pro slowpitchovou komunitu známý pojem, pro neznalé se jedná o WINDMILL SLOWPITCH CLASSIC v Holandském Almere. Na tento turnaj se pro letošní rok podařilo zajistit 2 místa pro rozhodčí z ČR. Já jsem se zúčastnil již v roce 2019 a 2022, v letech 2020 a 2021 turnaj nebyl pořádán z důvodu celosvětové situace okolo pandemie COVID-19. Počtem týmů a také kategorií se jedná o jeden z největších slowpitchových turnajů v Evropě. Během dvou dní se na 7 hřištích utkalo celkem 30 družstev ve 4 kategoriích (muži, ženy, co-ed a mix). Všechna utkání se rozhodují v jednorozhodcovském systému. Hraje se na 50 minut, přesto se ale většinou hraje 5 a více směn. Pro každého rozhodčího byla připravena porce minimálně 12 zápasů a také velmi horké počasí.
foto Albert Roozenburg
Oba jsme střídavě rozhodovali zápasy v různých kategoriích a nezřídka jsme absolvovali i back-to-back nominace. Sobotním večerní exhibiční zápas All Star Game (výběr hráčů USA vs. výběr hráčů z Evropy) okořenil celý turnaj a já jsem měl tu čest být rozhodčím na 3. metě, rozhodovalo se v systému tří rozhodčích, stejně jako na Evropské scéně. Nedělní program jsme pak oba zakončili nominacemi ve finálových utkáních. Ivan dostal důvěru jako rozhodčí na domácí metě (původně měl mít kolegu na metách, ale nakonec rozhodoval sám) ve finále COED kategorie, mezi Capitals z Portugalska a Batpak z Irska. Já byl nominován do finále kategorie MUŽŮ, mezi Ramstein Rams a Guzzlers. Základ obou týmů tvořili hráči USA, kteří jsou nasazeni na amerických vojenských základnách v Evropě. Mým kolegou na domácí metě byl Tomas Villegas jr., dlouholetá stálice mezi slowpitchovými rozhodčími, jenž má za sebou mnoho let na velkých turnajích i v USA.
Přes náročnost turnaje se jedná o nejlepší možnou přípravu na turnaje WBSC Europe. Samotná akce má skvělou atmosféru, nejen díky “duchu“ slowpitche, ale také z důvodu účasti hráčů mnoha národností. Z pohledu rozhodcovského se na turnaji dá získat mnoho zkušeností a také „vidět“ mnoho různých nadhazovačů, což je stěžejní pro zlepšování. Důležitý je také Game management a komunikace s kouči, většinou se jedná o hrající kouče, ani zde není prostor pro chybu.
foto Albert Roozenburg
Před samotným turnajem proběhl online meeting s UIC turnaje, jímž byl Pete Saunders. Během meetingu jsme zejména prodiskutovali aplikování kanadského systému dvou rozhodčích, který je pro slowpitch efektivnější, ovšem je nutné být se svým kolegou storocetně dohodnutý na kompetencích. Z původního počtu 17 družstev, včetně 3 z ČR (Waynes, Mladé Buky a DNAce), dorazilo nakonec na Super Cup jen 13 týmů. Z Čech vyrazili “pouze” obhájci titulu - Waynes Pardubice. Ke dvěma baseballovými hřištím bylo přidáno třetí, určené běžně i pro jiné míčové sporty s umělým povrchem. Při teplotách v Bulharsku bylo vcelku náročné rozhodovat na umělé trávě a také hra se zkráceným pravým polem nabízela poněkud jiný slowpitch než na velkém baseballovém hřišti. Se zkušenostmi z před dvou let jsme byli fyzicky dobře připraveni, ale i tak nás počasí mírně překvapilo a jedno dopoledne dokonce propršelo, což pro nás oba byla nová zkušenost s čekáním na hotelu a posuny utkání.
foto Ralf-Jürgen Rex
Na turnaj bylo nominováno 11 rozhodčích z Evropy (dva z ČR, tři z Velké Británie, po jednom z Německa, Irska, Slovinska, Holandska a Itálie). V rámci výměnného programu mezi WBSC Europe a Softball Canada, byl pozván Jeff Butler z provincie Nova Scotia. Jednalo se o velice zkušeného rozhodčího, který měl za sebou již to nejvýznamnější, co ve slowpitchi lze rozhodovat. Například byl rozhodčím na Světovém poháru, mnoha šampionátech Kanady a zejména na Border Battle, což je série prestižních utkání mezi výběrem USA a Kanady.
Do Bulharska jsme odletěli již v pátek 4. srpna, a to zejména z důvodu lépe se aklimatizovat, potkat se s kolegy ještě před turnajem a také z logistických důvodů byla to tiž jediná volba, protože další let z Prahy byl až v neděli odpoledne. Při využití tohoto spojení bychom nestihli technický meeting před turnajem. Také jsme vezli obě dvě měřící zařízení na kontrolu správné komprese pálek. Po minulých špatných zkušenostech zvolili funkcionáři WBSC nový model s kontrolou pálek již při víkendových trénincích týmů. Během soboty a neděle jsme tak s předstihem zvládli zkontrolovat pálky téměř poloviny týmů.
Formát se třemi hřišti a 12 rozhodčími byl logický a většinou byla na jedno hřiště delegována čtveřice sudích, avšak z důvodu zajištění neutrality, bylo i přesto nutné podstupovat přesuny během dne na jiná hřiště. Výhodná byla nominace na hlavní hřiště vzdáleného pouze 5 minut chůze od hotelu. Na druhé hřiště to také nebylo daleko zhruba 20 minut pěšky. Denní počet zápasů pro každého rozhodčího se většinou pohyboval mezi 2 až 3. Během celého týdne bylo odehráno 78 utkání, Ivan byl nominován k 12 zápasům (7x HP a 5x U1) a já jsem obdržel celkem 13 nominací (6x HP, 6x U1 a 1x U3), mimo jiné na finálové utkání mezi Britskými H20 a TTT - Eastpro z Holandska. Finále bylo pravé vyvrcholení turnaje a já jsem si zápas velice užil, přestože se skóre utkání přelévalo na obě strany a náročnost z pohledu rotací a mechanik byla výrazná. Na domácí metě rozhodoval Jeff Butler z Kanady, Matteo Sabbaddini z Itálie na 1. metě a já na metě 3. V poslední den turnaje také došlo na poslední zápas Ralfa-Jürgena Rexe z Německa, který tak zakončil 30. evropský turnaj v pozici slowpitchové rozhodčího ESF/WBSC Europe. Také při tomto utkání jsem měl tu čest být na hřišti. Krásné gesto nastalo bezprostředně po utkání, kdy týmy vytvořily “špalír“ u domácí mety, kde se seřadili také všichni rozhodčí. Turnaj byl opět kvalitnější než v předchozích letech a jako rozhodčím máme stále před sebou dost práce, protože člověk se učí neustále a chuť zlepšovat se máme i my.
foto Pavel Podhájecký
Závěrem bych velice rád poděkoval České softballové asociaci za podporu ve výjezdech na evropské turnaje a samozřejmě i WBSC Europe za nominace na tento turnaj. Rozhodně si toho oba s Ivanem vážíme a snažíme se ČR reprezentovat tím nejlepším možným způsobem. Příští rok zavítá Mistrovství Evropy ve slowpitchi do Pardubic. Věříme, že dostaneme důvěru rozhodovat nejlepší evropský slowpitch přímo v naší domovině.
foto Ralf-Jürgen Rex
Pavel Podhájecký, KR ČSA
